Metoda senzomotorické stimulace byla poprvé rozvíjena prof. V. Jandou kolem roku 1970. Velký význam v ní má provázanost aferentní (dostředivé) a eferentní (odstředivé) informace při řízení pohybu.

Senzomotorická stimulace byla nejdříve využívána pro terapii nestabilního kolena a kotníku. Dnes se již používá v terapii funkčních poruch pohybového aparátu a při ovlivnění hlavně stabilizačních svalů. Základem techniky jsou balanční cviky prováděné v různých posturálních polohách, kdy nejdůležitější jsou cviky prováděné ve stoji. Důraz je kladen na facilitaci pohybu z chodidla a tím aktivace hlubokých svalů nohy, které se zároveň podílejí na správné funkční klenbě nohy.

Cílem metodiky je individuálně, podle stavu klienta, zvolit základní cvičení a postupně zvyšovat nároky podle popsané metodické řady tak, aby bylo vyčerpáno co nejvíce možností pro úpravu poruch pohybového aparátu. Kvalitní propriocepce kombinovaná s balančním cvičením zrychluje nástup svalové kontrakce která je první podmínkou rychlé reakce při neočekávaném vyvedení těla z rovnováhy. V začátcích terapie je velmi důležité, aby fyzioterapeut dbal u klienta na kvalitu prováděného pohybu.

Pro všechna cvičení ve stoji se musí klient nejprve naučit korigovaný stoj. Cílem tohoto cviku je zlepšení vnímání kontaktu chodidla s podložkou, zvýšení aktivity svalů chodidla a nácvik uvědomění si těla v prostoru.

Hlavní cíle

• zlepšení držení těla a stabilizace trupu ve stoji i při chůzi
• začlenění nových pohybových programů do běžných denních aktivit
• úprava poruch rovnováhy
• zlepšení svalové koordinace
• zrychlení nástupu svalové kontrakce pomocí proprioceptivní aktivace vyvolané změnou postavení v kloubu

Indikace

• chronické bolesti páteře
• nestabilita a hypermobilita pohybového aparátu
• doléčování poúrazových a pooperačních stavů pohybového aparátu
• vadné držení těla
• svalová dysbalance
• poruchy rovnováhy
• lehčí formy idiopatické skoliózy

Zdroj: KOLÁŘ, P. et al., Rehabilitace v klinické praxi. 1. vyd., Praha: Galén, 2009. ISBN 978-80-7262-6